Výlet za inspirací...

První letošní prosluněnej víkend jsme jeli na výlet čerpat inspiraci. Už dlouho se mi honí hlavou myšlenka, jak z našeho kopce udělat místo, který bude ještě lepším, než je teď. Už v tuhle dobu nám poskytuje nekonečný množství parádních výhledů, trávíme tam hodně času a já sem dostal nápad, kterým ho přetvořit na unikát. Je to jeden z mejch dlouhodobejch plánů a čas ukáže, jestli ho dokážeme společnejma silama zrealizovat a přivést ho na svět. Já tomu ale věřím.
Na kopci bych chtěl postavit něco, co nebude jen stavbou, ale povýší malý kopec nad celé okolí. Něčím takovým může bejt nejspíš rozhledna. A vzhledem k tomu, jaký stavby se nám líběj, jaký materiály máme rádi a jaký cesty si při plnění snů hledám, jsme nemohli jet jinám než na kopec, kde je Bára.
Věž Bára je krásná rozhledna zasazená do rovinaté krajiny 5 km jižně od východočeský Chrudimi, byla postavená v roce 2009 poté, co její předchůdkyni smetlo tornádo, ale mnohem víc zajímavýho o ní vypráví sám autor Martin Rajniš zde.
Takže ode mne nanejvíš pár obrázků.

Cesta k rozhledně...stejně jako cesta ke všem snům. Často člověka přivede na scestí.

Základní info pro informacechtivé

A Bára...

...z čelního pohledu

Detail vstupního portálu modřínové Báry s dubovým točitým schodištěm. Mimochodem, schodiště je přes systém kladek zavěšené na horní plošinu, nestojí tedy na zemi a tím stabilizuje a ztužuje celou stavbu.

Zajímavá perspekiva nad vstupem.

Několik detailů z útrob Báry.





Zajímavé konstrukční prvky. Krom kladek a lan taky pružiny a gabiony. Docela mě překvapuje, že to ještě někdo nevobral jako Rajnišův Transborder.

Vedle rozhledny stojí turistický občarstvení/hráň. Postavená stejně jako rozhedna sama. Konstrukce působí neskutečně lehce a vzdušně. Před větrem se tam ale asi člověk moc neschová.

S Bárou ve skupině...

Bára stojí na kraji skály, sice nad skládkou, ale divá se do širokého obzoru a sluší ji to.
Všem přeju hodně úspěchů na cestách ke snům a čisté obzory.

Kostička v noci...

MD fasáda

Tak máme konečně fasádu. Skoro. Až na pár detailů, který budem ještě ladit letos a začátkem příštího roku hned, jak se trošku oteplí.
Největší dík patří klukům, který fasádu montujou, v -13°, po tmě s halogenem v zádech, ve větru a sněžení za totálně nelidskejch podmínek. A to i bez vyhřejvanýho žebříku. Takže kucí, dík.
Na fasádu jsem koupil MD řezivo, konkrétně hraněný prkna 140 x 28 x 5000 mm, sušený, celkem 500 kusů. Nejdřív jsem se byl kouknout na pile firmy LESS v Bohdanči. Jestli se nepletu, tak je to největší zpracovatel modřínu u nás. Areálem mě ochotně provedl a zpracování dřeva ukázal jmenovec Ing. Dvořák, což bylo taky super. Prkna jsou pořezaný na okružních katrech, takže jsou hladký a není prakticky poznat, že je to bez povrchový úpravy.
Kdyby se chtěl někdo ptát, proč nejsou prkna třeba hoblovaný a nebo natřený, tak tydy je krátký vysvětlení. Při pořezu na katru dochází k separaci jednotlivejch buněk dřevní hmoty na úrovní buněčnejch stěn, což vede k postupnýmu svráštění buňky seschnutím, ale ta zůstává celá uzavřená, takže i povrch prkna je uzavřenej oproti okolí a trvanlivost je tak lepší než při hoblování, kdy dochází k přeřezání jednotlivejch buněk napříč, přičemž buňky postupem času začnou vyhnívat a dřevo tak stárne rychlejc. Takže jednoznačně - stačí pořez, hoblováni je nesmysl. A natírat nemá taky smysl když se člověk smíří s tim, že fasádu vymění vo pět let dřív než kdyby ji jak dement celej život natíral ze žebříku vyjetým volejem.

Pár foteček. takhle to zatím vypadá při pohledu od jihu. prozatím nejsou kolem oken špalety a parapety, ty budou taky z modřínu a budou se dělat až na jaře, aby na to byl čas, teplo a klid. Mezi oknem od kuchyně a vstupníma dveřma je defekt na fasádě kvůli prostupu vzduchotechniky, takže to je jenom dočasný.

Pohled od západu. Na jihozápadní fasádě ještě není osazenej komín od pana Dymáčka, chybý dotunit terasa.

Pohled od sousedů. Snad se jim na to u ž kouká líp.

Pohled od severu. V ložnicích je tma, ve zbytku domu dělaj děláci.

Severovýchodní fasáda.




Nakonec něco málo ze školení bezpečnosti práce ;-)

Konečně máme okna!

Tak máme konečně okna. Dřevěné otvírací prvky včetně vchodových dveří od společnosti TTK jsme osazovali už minulý týden. Výroba nabrala sice lehké zpoždění, ale výsledek nás nakonec velmi nadchnul. Dřevěná okna jsou vyrobena ze sušeného smrku, zasklena izolačním trojsklem s argonem a pokovením proti slunečnímu záření. Všechna jsou osazena zkrytým kováním což vede k tomu, že ani z interiéru, ani z exteriérové strany nejsou vidět žádné panty ani jiné mechanické součásti oken. Barva oken je šedá - RAL 7004 - jendak na ni nebude vidět prach z okolních polí, okna nebudou vizuálně tak stárnout, v nátěru se ztratí eloxované hliníkové okapničky barvy stříbrné a hlavně, po zestárnutí modřínové fasády se rámy v ploše domu úplně ztratí.
Izolační trojskla - pevné zasklení domu - to je výrobek společnosti Isosklo z Jindřichova Hradce. Jedná se o skla původem z Německa a jestli je mi dobře známo, montáž probíhá v jedinné fimrě v republice, která takovýhle okna vyrábí. Málokdo umí takhle velký formáty nařezat a sestavit. Na jižní straně jsou skla taky pokovená, k tomu lepená, některá i kalená. To vše kvůli teplu a bezpečnosti. Nejtěžší má kolem 380 kg a 7 m2.
Osazování proběhlo během jednoho odpoledne, ještě nás čeká dodělávka spousty detailů okolo samotných oken i v domě, ale už teď je na co koukat. Celej dům se neuvěřitelně změnil, vnitřní prostor neskutečně ožil a začal komunikovat s okolní zelení tak, jak jsme si to představovali v našich prvních myšlenkách. Náš sen je konečně hmatatelnej a stává se skutečností.

Okno do kuchyně. Dvě otvíratelná okna po okrajích trojskla. celková šířka sestavy je 5 m. Kuchyňská linka bude odsazena 2 cm od parapetu.

Zasklívání okna v obýváku. Jedno z největších oken. V tuhle chvíli nikdo neví, že se zasklívá vnitřní stranou ven a vše se bude opakovat ještě jednou, po tmě a ve stresu. S dobrým koncem jak jinak.

Ještě jednou usazování okna do otvoru ve stěně. Otvor pro okno je všdy o chlup větší. Ten chlup je asi tam 4 cm na každé straně. K tomu je třeba připočítat těch skoro 380 kg, vítr, setrvačnost, jeřáb stojící na opačné straně domu, okno svěšené 10 m pod ramenem jeřábu a jeřábník, kterej nemá šanci na místo instalace vidět jinak než očima montérů. Takže hodně dobrej kumšt.


Osazování téhož okna z venku. Velikost otvoru vůči sklu je nyní patrná.


Výsledek. Televize, která se neokouká.


Okno z chodby do terasy. Asi nejtěžší. Instalovalo se otvorem ve střeše, taky na dvakrát.


Přísavky pro zasklívání. Bez nich by to nešlo. Je až neuvěřitelný, jak sklo během zasklívání pracuje, kroutí se a deformuje. Na to jsem ani neměl nervy. To je pohled pro otrlý. A nebo pro ty, co to znaj.


Detail přísavek. Celý to je na háku jeřábu, poháněný akumulátorama, umí se to otáčet kolem všech os, má to 2 vývjevy, unese to půl tuny a je to na dálkáč. 880 Kč/h.


Pohled od cesty. Vlevo Pevné zasklení 2 x 2,5 m, vpravo pevné zasklení 1 x 2,5 m v kombinaci s balkónovejma dveřma stejnýho rozměru a otevíráním 180°.


Stejnej pohled.


Skoro stejnej pohled.


Zasklívání světlíku. Otvor nad chodbou s vnitřním rozměrem 7,5 x 0,6m, zaskleno třema trojsklama s pokovením proti přehřejvání chodby v létě, lepeným vnějším - horním sklem kvůli pochůznosti - to aby Ondra nepropadnul dolů a kalením - aby okna odolaly kroupám.


Usazování jednoho z oken. Je vidět tónování způsobený pokovením. Další fajnšmekrovina. Takovejhle světlík se jen tak nevidí. Jednak je dost velkej, jeho konstrukce je dost vychytaná a designově je to perla.


Další pohled na světlík. Mezery mezi jednotlivými skly a přesah rámečku vůči konstrukci světlíku je jeden centimetr. Takže taky hodně přesná práce. Výsledek stojí za to. Obklad vnitřních pohledovejch ploch rigidurem vše jen podtrhne (vizuálně).


Ještě detail usazování.


A výsledek v celé kráse.


Zasklívání přední části domu.


Dokončování čtyřkombinace na severozápadní fasádě. Pevné zasklení - otvírací prvek - pevné zasklení - otvírací prvek. Celková délka 8 m.


Finále - usazení skla.


Celkový pohled a severozápadní fasádu po dokončení.


Stejně při soumraku. Slunce se krásně zrcadlí, horizont pokračuje bez přerušení.


Zasklívání severovýchodní fasády.


Pohled zespodu - od sousedů. Snad se jim to bude líbit.

Fotky nejsou nic moc, což je způsobený tím, že jsem fotil foťákem, na kterej nejsem zvyklej. Nějaký fotky ještě určitě dodám. Snad hezčí.

A eště sem zvládnul pořídit krátký vídeo....

Podzim vládne stavbě

Je tady podzim a stavba stojí. Čekáme na okna. A nejen na okna. Dům by měl projít během následujících dvou nebo třech týdnů docela radikální změnou. Dostane i novej kabát.
Prozatím ale pár podzimních fotek.

Zahrada se nám barví do podzimních barev. Znát je to i ve vzduchu. Takhle je podzim krásnej.

Divočina na zahradě. Srnka. Na návštěvě u nás.


Naše srnka - Salma.


Dům při západu slunce.


Dům nad propastí - pohled od západu.


Dům nad propastí - pohled od západu.


Domem nám lezou housenky. Zatím se ale naštěstí držej u stropu.

Housenky č. 2 a natahaný slaboproudý rozvody. Mimochodem, ty sem tahal sám. Zabezpečení, TV i UTP.

Facelifting naší stodoly - díl čtvrtý - dokončení

Tak konečně, po roce čekání, stodola je v takovým stavu (až na pár detajlů), jak má vypadat. Zásadní úpravy proběhly během loňského léta a letos už zbejvalo dodělat obití štítů, nainstalovat hřebenáč a zavěsit zadní vrata. O předchozích pracech více zde: díl 1, díl 2, díl 3.
K fotce v záhlaví: prkna použitá na obití: směs smrk + modřín, nehoblovaný. Barva: krev z několika bejků (krev, technický líh, ocet, sůl, pepř) Ta krev je stará receptůra, kterou se dřív natíralo prakticky všechno, tak sem to chtěl taky vozkoušet. Sehnat krev je ale docela voser a de to jenom na černo. Prej proto, že se veterináři bojej šíření BSE nebo co. Dělá se s tím ale docela dobře, jenom se musí dělat rychle, protože to dost rychle koaguluje (tuhne) a s tím i tmavne. ale výsleek určitě stojí za to. Prkna jsme nechali (ne zcela úmylsně) rok odležet pod plachtama, páč jsme je nestihli nainstalovat loni na podzim a toho sme se taky obávali. I když do nich občas zateklo, podepsal se na nich mráz a sníh, výsledek je i tak překvapivě dobrej.

Pavel s Romanem v akci na jižním štítu. Tady už se opravdu finishuje.


Severní štít prakticky hotovej.

Vše bez lešení, jenom po žebříku, s mrholením a zimou. Přesně jak to má podle norem bezpečnosti práce bejt.
Z venku stodola vypadá parádně. Trochu nám to ale udělalo čáru pres rozpočet uvnitř. Vod tý doby, co Pavel přitlouk poslední prkno, je tam pořád tma. Takže kdybyste někdo věděl o volný pouliční lampě, sem s ní. Na druhou stranu je stodola zevnitř mnohem větší, než se doposud zdálo. Taky se nám už rýsujou jednotlivý patra půdy (v budoucnu budou celkem tři). Jednou budou určitě plný věcí, který potřebuju k životu. Trochu nepříjemný je, že to ale pak vetšinou vypadá spíš jako bordel než jako děsně potřebný veci.

První patro

Druhý patro - pod hřebenem. To necham asi dětem. Na hraní. Na doktora a tak...

A dva časosběry. Rok práce viděno od jihu a severu.