Po kratší pauze jsme začali stavět novou vazbu. Předem bych chtěl všem říct, že se jedná snad o nejzábavnější práci, kterou jsem v Javornici dělal. I když se bojím vejšek. Úžasný to ale bylo především proto, že jsem měl už prázdniny, že jsme celou dobu spali ve stanech, že jsme měli konstantní přísun Svijanskýho Mázu (Svijany 11°) a v neposlední řadě díky nepřekonatelnýmu supportu Irenky Páchové. Kdo neví, kde je Hospůdka #11 u Páchů a co se tam podává k epesnímu Plzeňskýmu, jako by nebyl.
Tatra, co přivezla dříví. Má to návěs, kterýmu se stáčí zadní nápravy. Nic jinýho takhle dlouhýho se k nám nedostane. Takhle vypadá 14 kubíků dřeva. A řídil to týpek, co má asi 50 kg. Prej bejvalej kulturita.
Salma jako správnej pes ví, že je to dříví je její, takže nezbytná obhlídka a očuchání.
Tady Roman "píše". Nejdřív si myslel, že to budu dělat taky. Není to ale zdaleka tak jednoduchý, jak to vypadá. Přesný to bejt musí prej na milimetr, takže jsem radši dělal práce, u kterejch jsem nemusel držet v ruce vingl a tužku.
Salma, já, Roman, Svijanskej Máz. A dřevo.
Takhle vypadá připravená vazba. Krovy, vzpěry, sloupy...
Efekty jak na Barrandově. Roman přivez bednu dýmovnic. Celá vesnice z nás měla radost. Nepochybně.
Vazba krok za krokem. Včetně položení krytiny. Vypadá to děsně jednoduše. Trvalo to 14 dní.
Na traktoru mě to baví....
...před pokládkou...
...holky v akci...Káča & Káča...
...Siesta...
Díky všem za pomoc. Na střeše se vystřídalo snad dvacet lidí, bez kterejch bysme ji asi stavěli eště teď. (ne, to určitě ne. Romazon je by to zmáknul i sám)
Výsledek je epochální. Vazba vypadá skvěle a dobře položená stará krytina vše dokresluje. Stodola jak ze žurnálu.
