Facelifting naší stodoly - díl čtvrtý - dokončení

Tak konečně, po roce čekání, stodola je v takovým stavu (až na pár detajlů), jak má vypadat. Zásadní úpravy proběhly během loňského léta a letos už zbejvalo dodělat obití štítů, nainstalovat hřebenáč a zavěsit zadní vrata. O předchozích pracech více zde: díl 1, díl 2, díl 3.
K fotce v záhlaví: prkna použitá na obití: směs smrk + modřín, nehoblovaný. Barva: krev z několika bejků (krev, technický líh, ocet, sůl, pepř) Ta krev je stará receptůra, kterou se dřív natíralo prakticky všechno, tak sem to chtěl taky vozkoušet. Sehnat krev je ale docela voser a de to jenom na černo. Prej proto, že se veterináři bojej šíření BSE nebo co. Dělá se s tím ale docela dobře, jenom se musí dělat rychle, protože to dost rychle koaguluje (tuhne) a s tím i tmavne. ale výsleek určitě stojí za to. Prkna jsme nechali (ne zcela úmylsně) rok odležet pod plachtama, páč jsme je nestihli nainstalovat loni na podzim a toho sme se taky obávali. I když do nich občas zateklo, podepsal se na nich mráz a sníh, výsledek je i tak překvapivě dobrej.

Pavel s Romanem v akci na jižním štítu. Tady už se opravdu finishuje.


Severní štít prakticky hotovej.

Vše bez lešení, jenom po žebříku, s mrholením a zimou. Přesně jak to má podle norem bezpečnosti práce bejt.
Z venku stodola vypadá parádně. Trochu nám to ale udělalo čáru pres rozpočet uvnitř. Vod tý doby, co Pavel přitlouk poslední prkno, je tam pořád tma. Takže kdybyste někdo věděl o volný pouliční lampě, sem s ní. Na druhou stranu je stodola zevnitř mnohem větší, než se doposud zdálo. Taky se nám už rýsujou jednotlivý patra půdy (v budoucnu budou celkem tři). Jednou budou určitě plný věcí, který potřebuju k životu. Trochu nepříjemný je, že to ale pak vetšinou vypadá spíš jako bordel než jako děsně potřebný veci.

První patro

Druhý patro - pod hřebenem. To necham asi dětem. Na hraní. Na doktora a tak...

A dva časosběry. Rok práce viděno od jihu a severu.