O stodolu, tak jako u zbytek nemovitostí se dlouho nikdo nestaral a když jsme v jejím okolí vyřezali všechny nálety, jako by čas začal ubíhat mnohem rychleji. Nejvíc to bylo vidět na jižním štítu. Chybělo kolem čtyřiceti tašek, na hřebeni asi 12 hřebenáčů a jižní štít byl těsně před zhroucením. To vše za necelé 3 měsíce z původní "díry" v rozsahu jednoho prkna a 5 - 6 tašek.
Na pomoc nám přijela plošina Manitou 2150. 21 znamená, že plošinu vyzdvihne do 21 metrů a 50 je nosnost. 5t.Krom mobilního lešení, jeřábu a nakladače to jsou taky parádní "labutě" a když Ivan zesílil rádio, připadali jsme si jak na Matějský.
Po Romansonově prohlídce bylo určení diagnózy jasné. A terapie? "Nová střecha neasi voe...?" Krovy bylo možné loupat jak perník a rukou je drolit na prach. Pochopili jsme starou pravdu. Střecha se dá prohlížet zvrchu, né zespodu.
Rozhodli jsme se sundat veškerou krytinu, což obnášelo 8 hodin jízdy nahoru a dolů. Alespoň ji za nás nesundá vítr. Výsledkem je výměna 15ti párů krovů, jednoho štítu kompletně, latí, pozednic a několika dalších součástí, který nevim jak se jmenujou. Jsou ale taky ze dřeva.
Další a popravdě největší zážitek souvisí s označením 2150. Byla to neodolatelná výzva a my jsme tak mohli spatřit náš pozemek a celé jeho okolí z místa, kam se už asi nikdy nedostaneme.
Změřili jsme lípu s výsledkem 16 m a dále pokračovali do jednadvaceti (dole Manitou z 16ti)
Z jednadvaceti nezbytná kontrola Kasperů
(sousedi) a pohled směr Jaroslav,
pohled směr Javornice a zdejšíborci když přejeli místního Drápalíka (vl. jménem
Pepek Bartoš aka zrzek :-)
A nezbytná dokumentace naší celodenní činnosti.
Nakonec pohled na horizont západ - sever - jih. Škoda jen, že neše louka je jen ta vpravo...
